Specializované výkony

Krevní banka

Autor: MVDr. Vojtěch Novák MRCVS


Úvod

V posledních deseti letech u nás došlo k prudkému rozvoji veterinární medicíny psů a koček. S měnícím se vztahem ke zvířatům a rostoucími finančními možnostmi jejich majitelů se rozvíjejí různé obory veterinární medicíny, dříve spíše okrajové. Jednou z metod, stávající se standardní, je podávání krevních derivátů. To znamená podání v současné době již poměrně snadno dostupné plné krve, ale také čerstvě zmražené plazmy, plazmy a erykoncentrátu.

Důvody pro transfúzi

Tak jako u lidských pacientů, tak i u psů někdy nastávají situace vedoucí k velkým ztrátám krve. Příkladem mohou být úrazy, spojené s poraněním velkých cév nebo vnitřních orgánů. Dále se může jednat o otravy jedy na hlodavce, poruchy krevní srážlivosti (koagulopatie), některá autoimunitní onemocnění, pankreatitida aj.. Léčbou volby je v takovém případě použití některého z příslušných krevních derivátů od jiného psa.

Krevní skupiny

Známým problémem, provázejícím transfúzi krve, je imunitní reakce příjemce vůči buňkám dárce. Tak jako u lidí mají také psi krevní skupiny. V současnosti je popsáno více než 12 systémů. Pro praxi je však významná zejména krevní skupina DEA 1.1 positivní a negativní. První podání krve většinou není spojeno se vznikem těžké posttransfuzní reakce, ale již několik dnů po podání transfúze se vytváří protilátky proti krevní skupině neshodující se s krevní skupinou příjemce a další podání krve v takovém případě je velmi rizikové. Proto by mělo každému podání transfúze předcházet vyšetření krve příjemce na krevní antigen DEA 1.1 a měla by být podána pouze odpovídající krevní skupina. Provedení tzv. křížové zkoušky v žádném případě nenahrazuje test na krevní skupinu psa.

Praktické provedení transfúze

V minulosti často používá tzv. přímá transfúze, kdy se krev od dárce odebírala do injekčních stříkaček a rovnou aplikovala příjemci, se již dnes skoro nepoužívá. Jednodušším, rychlejším a praktičtějším způsobem je odebírání plné krve do speciálních transfúzních vaků a poté podání příjemci přes transfúzní set. To je dnes asi nejčastější metoda. Pes velkého plemene může bez újmy darovat 400-500 ml krve. Toto množství je dostatečné, aby zachránilo život malého i středního psa na hranici vykrvácení. Takto odebranou krev lze i po určitou dobu skladovat. Některé složky krve se však při skladování postupně rozkládají.

Výhodou je proto zpracování plné krve na krevní deriváty. Oddělením jednotlivých složek krve se získají produkty lépe využitelné pro specifické problémy a také jejich skladovatelnost je pak vyšší.

Krevní banky

V současné době existují už také v České republice veterinární pracoviště nabízející služby krevních bank. Spočívají v distribuci krevních derivátů pro vlastní potřebu nebo je nabízí i jiným pracovištím. Výhodou separace plné krve na jednotlivé složky, tj. erymasa a čerstvá zmražená plazma je jednak v možnosti specializovaného použití derivátu podle momentální indikace a také v tom, že nabízená krev je již testovaná na krevní skupiny. Jako dárci jsou využíváni pouze psi u nichž je pečlivě kontrolován jejich zdravotní stav.

Závěr

Transfúzní medicína je dnes již součástí veterinární péče o psy. Její využití má své nezastupitelné místo, v mnoha případech se může jednat o zásadní, život zachraňující léčebný postup.